Pokřivená ekonomika
Mám své představy o tom, jak by měla ekonomika fungovat. A protože se v těchto názorech (přinejmenším zdánlivě) liším od většiny naší společnosti, je mi často nedobře na duchu.
Domnívám se třeba, že by měli být zloději stíháni a zavíráni. Jenže je mi až k pláči z toho, jak často se tak neděje. U těch tam nahoře, kteří si toho odklánějí až až a přesto nesedí v lochu, ale i na vysokých postech. A aby se u moci udrželi? Co dělají? Rozdávají „potřebným“. Ze společného a nejednou vysloveně z prázdného měšce. A je logické, že když někde dají víc, než je zdrávo, musí to jinde chybět.
Přál bych si, aby byli v naší zemi podporováni praví invalidové. Když někomu chybí končetiny, když někomu z posledních sil mele srdce, když si někdo doslova nevidí ani na špičku nosu nebo neslyší ani to, co by slyšet chtěl, měl by mít ve slušné sociálně orientované společnosti právo na důstojný nebo alespoň snesitelný život. Jenže jaká je realita? Právě na těchto lidech se šetří, hanba mluvit. Protože se nedokážou bránit ani ozvat.
Důchodcům by měly být dány podmínky pro obstojné dožití. Jenže jak se zachází s těmito? Čekáte-li tu láteření nad jejich bídou, nečekejte. Protože ti, kdo dnes odcházejí do penze, slyšeli už uprostřed svého produktivního věku, že na důchody jednou nebude dost peněz a že si mají našetřit. A co se děje dnes? Dnes ty peníze už skutečně nejsou. A politici? Přidávají těm chudákům, kteří se na nějaké šetření vykašlali, více, než si země může dovolit. Protože je to spolehlivá část voličstva, již si je vhodné „koupit“. A mladším lidem se stejně jako kdysi říká, že si mají na stáří šetřit. Na důchod, kdy už nebude pro dluhy vůbec z čeho brát, který se stále odsouvá a mnozí se ho ani nedožijí.
Měly by se podporovat mladé rodiny. Jenže ty zřejmě „nevolí správně“ a proto jsou na tom nejednou hůře než ti, kdo jsou na zaslouženém odpočinku, nebo ti, kdo na práci v životě nesáhli.
Protože osoby eufemisticky nazývané jako „sociálně slabé“ panující režimy rovněž podporují. Vyplácí a proplácí jim kdeco. Jako tradičně z peněz těch, kdo pracují, a také na dluh, protože se na to často nedostává.
Prostě žijeme v prapodivné ekonomice. Jež se sice nazývá sociální, ale přesto sociální sotva je. Protože jsou tu až příliš často živeni ti, kdo nemají právo cokoli žádat, a na skutečně potřebné se nedostává.
A pracující? Ty vem čert. Kdo by se o ty zajímal? Když z nějakého „nepochopitelného“ důvodu znechuceně bojkotují volby nebo volí ty „nepravé“ politiky. Ty, kteří by mohli vládnout v duchu zdravého selského rozumu.
